Září
Anna Martínková, 10 let

Skoro každé září
slunce málo září.
S koupáním je konec,
už zvoní školní zvonec…

Půjdeme ráno do školy,
budeme dělat úkoly.
Koupíme si deníčky,
budeme v nich mít jedničky.

Dopis
Veronika Hrčková

Ahoj
babičko
Cecilko,
dědo
Emile,
Franto,
Gustave.
Honza
chytil
ibise,
jelena,
krkavce.
Lenka
měla
namalovat
obraz:
Petru,
Quida,
Radku.
Sáře
Tonda
uletěl
ve
Welsu.
Xena
Ylona
Zuzka

Láskou ztrápená
Andrea Machovcová, 12 let

Každý den na chodbě
vídám tvou duši
sním jenom o tobě
koukám, jak ti to sluší.

Ty mě ale nevnímáš
nevíš, co se sluší
jsi jako když usínáš
srdce mi buší.

Chtěla bych na chvíli
být po tvém boku
jsi vzdálen na míli
podáš mi ruku?

Jsem taky vzdálená
je mi z toho blbě
jsem láskou ztrápená
jen kvůli tobě!

Budíkova smrt
Štěpán Zounek

Budík zvoní každé ráno,
probouzí mne ze spaní.
"Dneska vstávat nechci,mámo."
Budík však dál vyzvání.

Vrhám botu, avšak vedle,
budík zvoní dál a dál,
druhou ho však skolím hnedle,
dnes vrhačů já jsem král.

Máma už je ve dveřích,
vařečku má v ruce.
Zabít budík prý je hřích,
lituji toho trpce.

Oblékám se, beru brašnu
a odcházím do školy.
S bolavým zadkem přemýšlet začnu,
zda mám hotové úkoly.

Listopad
Jana Císařová, 11 let

Venku už se brzy stmívá,
vítr fouká do komína.
Listopad už listím šustí,
že brzy přijde zima,
to si buďte jistí.

Doma v teple je mi príma,
ať si fouká Meluzína.
Já si pěkně v teplíčku,
skládám tuto básničku.

Listopadové blues
Kamila Hrčková, 14 let

Smutný je kraj
a já s ním,
chybí mi ráj
a já sním.

V dáli slunce zapadá
a já v něm vidím jeho,
do peřin slunce upadá
a já jsem vedle něho.

Zamilované rajče
Kateřina Jančová, 15 let

Byl jeden dědeček,
pole měl u domu,
chodil tam každý den
sklízet svou úrodu.

Pod okny rostla mu rajčata,
papričky i poupata,
jedno rajče tam rostlo samo
a papričku moc milovalo.
"Má milá papričko,
jak já tě miluju,
vem si mě za muže
nebo tu uhniju."

"Rajčáku,nezlob se,
já tě mám ráda,
bohužel však pro tebe
jen jako kamaráda."

Rajčák se urazil,
zčervenal rychle,
Jak to pán uviděl,
šup s ním do pytle.

"Pomozte, pomozte,"
zvolala paprička,
nikdo však neslyšel
ta její slovíčka.

"Neboj se rajčáku,
já to tak nenechám,
postavím armádu,
na pomoc přispěchám!"

Vypsala paprička
konkurz na rytíře,
kteří se nebojí
vyhledat potíže.

Druhý den na poli
bylo pozdvižení.
"Kde jsou ti stateční?"
"Vždyť tu nikdo není!"

Paprička plakala.
"Kdyby aspoň jeden!"
Nikdo však nechtěl být
dobrovolně sněden.

Najednou se na poli
rozhostilo ticho.
Hrdě sem přikráčel
známý celer Kichot.

"Ach,pane celere,
pomozte mi prosím,
zachránit rajčáka
neprodleně musím."

"Nestarej se papričko,
já mám spoustu nápadů.
Lano hodím do okna
a vyšplhám nahoru."

Jak řekl, tak udělal
a ocitl se v okně,
pak uviděl rajčáka
ležeti na plotně.

Chvilku na něj hleděl,
pak dostal spásný nápad.
Začal na rajčáka
z plných plic hulákat.

"Hej rajčáku!"
Ty hlupáku!
Stejně skončíš
v odpaďáku!"

Jak to rajčák uslyšel,
zezelenal zlostí
a pán řekl své ženě:
"To jsou mi hlouposti!"

"Utrhl jsem rajčátko
červený jak malinu
a teďka mám na stole
nedozrálou zdechlinu.

"Ty seš ale hlupák starý!
Honem běž a přines zralý.
A tohle tam rychle vrať,
chvilku bude ještě zrát."

Jak paní řekla,
tak pán udělal.
A rajčáka na strom
zase přidělal.

Z papričky a rajčáka
stali se přátelé
a v zahradě pod okny
rostou spolu vesele.

Příběh asociála
Josef Přehnal,14 let

Jednou si to Pepa frčí,
kam ho táhnou černé oči.
Frčí si to z malé vísky,
do městečka pro penízky.

Živobytí nemá snadné,
krmí svoje děti hladné.
A že jich má požehnaně,
nemusí už platit daně.

I když žijí jako psi,
hluboko maj´ do kapsy.
A tak Pepa nemá stání,
vydělává na papání.

Vleze si do tramvaje,
s rukama si hbitě hraje.
Že by omyl? Jak se
v Pepíkově kapse
octnou cizí věci?
To jsou jistě kecy!

A už zase Pepa kráčí,
kamže čuch ho nésti ráčí.
A tu před ním auto stojí:
Jak se třese! Jak se bojí!

Někdo asi, kdo v něm jel
Pepovi ho nechat chtěl.
A už jede , ruce v pěsti,
myslí na své ratolesti.

Avšak když jel do kopce
náhle srazil důchodce.
Policajti však v tom mžiku
díky všem svým skvělým trikům
na místo hned dorazili,

Pepovi hned nasadili
želízka pro výtržníka,
pak zakryli nebožtíka.
Pepu dali do basy,
jistě víte, proč asi.

Pepa se má v base skvěle,
snídani má do postele,
pak se dívá na svou telku,
občas myslí na manželku.

Žije Pepa život nový
a svůj příběh končí slovy:
"Děkuji moc policii!
Nesvobodu beru! Chci ji!
Děti mi teď živí stát,
já se můžu klidně smát!"

Ráj
Veronika Pospíšilová, 10 let

Všechny děti si tu hrají,
piští, křičí, poletují.
ale mně to nevadí,
tu mě kdosi pohladí.

To jen jednomu z nich,
s krásnými řasami
se zalíbily moje vlasy.

Ty řasy mě přinutí
podívat se na děti,
co ve vzduchu poletují
a mé vlasy provokují.

Všimnu si i nebe,
ze kterého mě však
kůže strachem zebe.
Není totiž modré,
jak na světě je dáno,
nýbrž ohnivé,
jako slunce, když vychází ráno.

Děti zamotané do mých vlasů,
obdivujíc jejich krásu
se náhle začnou zajímat o oblak,
co vypadá
jak řvoucí drak.

Tu zaujme mě mladý kluk,
co v ruce třímá šíp a luk.
A když se pak na mě
jeho oči podívají,
rty se mi štěstím rozplývají.

Au!!!
Pták v barvě letní červeni,
mě sekl po mém rameni.
Zkrvavené rameno hrozně bolí,
možná se už nezahojí.

Proč mi ten pták ublížil?
Ten kluk si na něj namířil.
Přímý zásah to vskutku byl,
pták spadl do moře
a poté se utopil.

Všechny děti se seběhly kolem chlapce,
ten dal však přednost naší lásce.
Všechny děti si tu hrají,
piští, křičí, poletují.
Ale mně to nevadí,
ležím tu u moře
v chlapcově objetí.

Domácí hlídač
Sabina Havlínová, 11 let

Naše Bára, to je pes,
hlídá domov včera, dnes.
Na pelíšku leží,
i když zloděj běží.
Tam má dobré bydlo,
hlídá si jen jídlo.

Zimní snění
Tomáš Hlavica, 11 let

Zima, to je doba mrazu.
Musíme si zatopit,
pak si půjdem zabruslit.
Budeme se koulovat
a pak půjdem lyžovat.
Po návratu do chaty
usínáme já i ty.
Když budeme tvrdě spát,
bude se nám o všem zdát.
Až se ráno vzbudíme,
do sněhuláka se pustíme.

Vesmírná raketa
Lucie Kocmanová, 11 let

Prázdnou oblohou, rakety nemohou
letět do výše, astronaut píše
své milé holce rozmilé.
Srdce jí dal, pak jí ho vzal
a teď se jí omlouval.
Žili spolu v míru
a on jí utekl do vesmíru.
Utekl jí s dívkou jinou
a teď si to spolu šinou
do vesmíru velkého, hvězd plného.

Spolu tam víno pili
a krásně si žili,
až se otrávili.
Naštěstí prášky byly,
a tak se zachránili.
To víno vyhodili,
až se unavili.

Naštěstí budíček zazvonil,
a astronaut se probudil.
Vzbudil i svou milou,
že se dnes vezmou
a tak slítli dolů na zem
a rázem pusu na tváři
měl náš slavný astronaut
co byl dřív kosmonaut.

Neposlušný Petřík
Zdeněk Novotný, 11 let

Neposlechl mámu Petřík,
neoblékl si modrý svetřík.

Hlava ho bolí,
přemohla ho velká rýma.

Teď už leží celý den,
ven může až za týden.

Domov
Adam Šimeček, 12 let

Vždy krásnější než dřív
domov jakýkoliv může být.
Když teplo domova zazáří,
o čem krásnějším může člověk snít?

Když domů přicházím a stmívá se,
v zádech cítím chlad večera.
Zase otvírám dveře a stává se,
že domov mě pohltí docela.

Když noc všechny kouty zahalí
a noc zmocní se mého pokoje,
co víc bych měl říct potají,
jen dobrou noc všichni moji přátelé.

"Postřehy z hospůdky"
Matěj Novotný, Stanislav Zuzák, 13 let

Ahoj
blázne!
Co
dnes
elektrika?
Funguje?
Gól!
Hoši!
Chápete!?

Září
Pavel Novotný, 11 let

Září, září, za školou se dobře daří.
Školník mě furt pozoruje
a ihned mě vyhubuje.
Proto radši chodím do školy
a plním si domácí úkoly.

Náš listopad
Anna Poledňáková, 12 let

V březovém hájku na lavičce sedí
maličký chlapec, co na štěně hledí.
Hrají si spolu na zeleném paloučku,
sluneční paprsky dopadly do hloučku.
Začíná pršet, chlapeček vstává,
malinké štěně si pod svetr dává.
Jdou spolu lesem, zelenou trávou,
listopad je něco,
co vrtá jim hlavou.

Vlak
Marek Pražan, 11 let

Na nádraží spí spousta vlaků
a lidí je tam víc než mravenců ve spacáku.

Hodně rád jezdím na výlet.
Za okny ubíhá krajina
a dobrodružství začíná.

Za okny svítí sluníčko,
protřu si oči maličko
a vidím letět letadlo,
jen aby na nás nespadlo.

Na poli zajíc skotačí
a v běhu mu ani náš rychlík nestačí.
Lokomotiva si hvízdá,
je to vážně prima jízda!

Letní nálada
Anna Uhrová, Lada Zavadilová, 12 let

Na obloze slunce svítí,
na zahradě kvete kvítí,
vedle kvítí rybníček,
plný zlatých rybiček.
Přiskákala žabka malá,
ráda by si zaplavala.
Na hladině lekníny
a rybičky pod nimi
a na listu žabka malá
radostí si zakvákala.

Na obloze slunce svítí,
na palouku roste kvítí.
Oblohou tu mráčky plují,
pod nimi se brouček sluní.
Na nebi jsou obláčky,
měkké jako polštářky.
Na zemi je kytiček
jako pestrých pentliček.

Září
Zuzana Vlčková, 10 let

Do školy nás září volá,
už nám zase začne škola.
Už to vidím před sebou.
Jeden testík, druhý testík,
jedna koule, druhá koule,
budou z toho pěkný boule.
Jedna už mi narostla,
druhá už ji dorůstá.

Olympiáda
Jakub Hykrda, 11 let

Amatérka
Bartošová
celý
den
energicky
fotila
gymnastku
Hanku
chromou
Italku
jejíž
kotoul
letěl
málo
nahoru
ostře
padala
rozpláclou
řiťkou
srazila
šampionku
těžké
ukrutné
váhy
Waršavanku
Zuzanu
Želatinovou

Chlapecký výlet
Jakub Hnát, 11 let

Cílevědomý
Daniel
Evidentně
Fotil
Grónsko
Hned
Chabě
Iglů
Jenže
Karel
Lampu
Martinovi
Nožem
Odvážně
Poškrábal
Quido
Rychle
Samozřejmě
Tento
Úkaz
Vyfotil

Šikana
Věra Martínková, 10 let

Měla jsem kamarádku,
jmenovala se Ivana,
přestoupila na jinou školu,
potkala ji šikana.

Veselá holka to byla,
slabinu jednu však měla,
všechno totiž odkývala,
i když sama nechtěla.

Viděla jsem Ivanu,
jak tajně brečí,
a tušila tak šikanu,
co se pozná stěží.

,,Všechno je v pohodě"
říkala Ivana,
tím mi jen stvrdila,
že je to šikana.

Na mé přímé optání,
ozval se jen vzlyk,
z klučičího týrání,
stal se denní zvyk.

Hodně práce dalo mi,
přesvědčiti Ivanu,
druhý den pak ve škole,
řešili tu šikanu.

Ivanu už netrápí,
nepříjemné týrání,
mnoho nových kamarádů,
k úsměvu ji dohání.